Ústřice se chovají na různých místech Francie. Kde byste je však rozhodně měli ochutnat, je město Cancale v Bretani. Vaší další zastávkou by pak mělo být jihozápadní pobřeží, přesněji oblast Marrenes a Ile D’Oléron.
V místech, kde jsou ústřice (francouzsky – huîtres) jako „doma“, bývají krásné pláže poseté těmito perleťovými mušlemi. Moře, nebo v tomto případě oceán, je tyrkysově modré a dno lehce narůžovělé. V okolí se pak nachází stánky, kde si ústřice můžete koupit hned v několika velikostech. Já osobně mám nejraději „trojku“ nebo taky medium velikost. Buď vám je na místě otevřou a můžete je rovnou jíst, nebo si kupte nůž na ústřice. Ten seženete ve všech obchodech i na trhu. Jeho cena se pohybuje už od 1 eura, ty s plastovým držátkem, s dřevěnými násadkami pak stojí necelé 3 eura. Fakt se vyplatí ho mít.
Jak se chovají ústřice
Když pojedete podél francouzského pobřeží, sádky na ústřice poznáte. Jsou řešené v podlouhlých blocích. Ústřice potřebují určité životní prostředí, kde se střídá příliv, odliv a je zde dostatečná hloubka vody, proto je například Bretaň ideálním místem. Existují čtyři hlavní postupy chování ústřic. Ty velké se dávají do pytlů, které se připevňují k deskám umístěným na dně v přílivové zóně. Některé se umísťují přímo do přílivové zóny na dno. Pak jsou zde sádky až s desetimetrovou hloubkou, do kterých se ústřice vysypou. A v neposlední řadě je zde způsob, jak chovat ústřice na volném moři, i tam, kde jsou vody bez přílivu a odlivu. Chovají se na šňůrách podobně jako slávky, jsou neustále ponořené a rostou rychleji.
Ústřice nejsou drahé!
Tedy alespoň ne ve Francii, když si je koupíte přímo na sádkách nebo na trhu (Marché) a ne v restauraci. Jejich cena se liší podle velikosti. Pohybuje se od 3 euro, tak například 6 středně velkých ústřic může stát 8 euro. Ale pokud tuhle delikátní záležitost neberete jako chuťovku, pak si jich na osobu kupte alespoň 5 a větších. Všeobecně se ve Francii jí ústřice jako předkrm.
Jak otevřít ústřici
V první řadě potřebujete nůž na ústřice a pak vám pomůžou taky dvě pevnější utěrky. Mušle má pevnou až ostrou skořápku, která vás může poranit. Utěrky dvakrát přehněte, na jednu položte ústřici, druhou ji uchopte tak, abyste se nožem snadno dostali k okraji mušle, kde se rozevírá a zavírá. Nůž vsuňte do jedné části a čepelí přejeďte k druhé a nakonec tahem zvedněte. Nesmí jít moc do hloubky, abyste neporušili svalstvo. Po otevření přichází na řadu odstranění svalu, tedy toho, co se chystáte jíst. Sval jedním tahem seřízněte od jedné strany ke druhé tím, že budete kopírovat nožem škebli pod svalem. Vylejte vodu a chvilku počkejte, až ústřice vypustí vlastní šťávu.
Jak jedí ústřice Francouzi?
Nejraději je mají syrové. Jednou jsem slyšela názor jednoho Francouze, že se jimi každý musí projíst. První „kousky“ nikomu obvykle nechutnají. Na druhou stranu se říká, že je buď milujete nebo nenávidíte. Jedná se totiž o slano-kyselý chuchvalec živého masa, který je zapotřebí zapít pěknou dávkou vychlazeného bílého suchého vína. Maso z mušle se otevírá speciálním nožem, zakape čerstvou šťávou z citronu a celé se spolkne, můžete jej i kousat nebo jen převalovat na jazyku. Někdo si kápne citronovou šťávu na jazyk a pak nasaje ústřici. Čím dál častěji ale ve francouzských časopisech a kuchařkách najdete recepty i na zapečené nebo smažené ústřice. Pochutnat si na nich může každý, i ten, kdo syrovou mušli nemusí.
Moc hezký a chutný článek, hned bych si dala! Obvyklý počet ústřic na předkrm je 9 až12, jako hlavní chod 12-18, pečených 6 ks, podle velikosti. Radši mám druhou nejčastější variantu podávání, to je s vinným octem, který se smíchá s troškou pepře a nasekanou šalotkou.